Herečka Lucie Benešová
Konec prázdnin je vždy smutný

On-line výuka? Pro mě to byla katastrofa!

Konec prázdnin je pro herečku Lucii Benešovou vždycky trochu smutný, protože je s ním spojený konec léta – ročního období, které má nejraději. Už v prvních zářijových dnech si ale obvykle uvědomí, že i školní čas má něco do sebe. Děti mají víc možností, jak trávit čas s kamarády, a dospělí se tak mohou věnovat svým aktivitám. Jako snad všichni rodiče i ona doufá, že nadcházející školní rok bude vypadat tak, jak jsme donedávna byli zvyklí. Na období, kdy výuka probíhala on-line, nevzpomíná vůbec ráda.

Svatba nejstaršího syna z prvního manželství. Zleva: Štěpán Matonoha, Tomáš Matonoha, Lara Matonohová, novomanželé Anežka a Lucián Blažkovi a Sára Matonohová

Během prázdnin jste natáčela Slunečnou. Nevadí vám pracovat v období, kdy děti mají volno?
V létě většinou pracuji, nikdy jsem o prázdninách neměla úplně volno. Není to nic, co bych vnímala jako neštěstí, naopak, je dobře, že je práce. Navíc obvykle není problém točit a do toho zakomponovat svoje aktivity nebo třeba dovolenou.

Jak tedy trávíte toto léto – prázdniny?
Mezi natáčením mívám volno třeba dva tři dny, takže různě výletujeme. A pak mám vyčleněný jeden týden na klasickou dovolenou, to cestujeme vlakem do Chorvatska. Už podruhé, minulý rok se nám to osvědčilo, takže se už moc těšíme. Je to velký zážitek hlavně pro děti, i když letos jede jen Lara a její kamarádka, já a moje maminka – bude to taková holčičí jízda.

Škola začne co nevidět, jak prožíváte konec prázdnin?
U mě se vždycky dostavuje určitý smutek, že prázdniny končí a s nimi i léto, které mám hrozně ráda, že budeme zase rok čekat, až se vrátí, že začnou znovu povinnosti. Ale pak mi dojde, že i čas po prázdninách má něco do sebe, že děti mají zase své aktivity, kamarády, kroužky, a já tím pádem víc volného času třeba na to, abych něco udělala doma nebo se věnovala víc své práci. Zabavit děti po ty dva měsíce je dost náročné... Takže v září si nakonec říkám – proč jsem z toho byla tak smutná, vždyť je to taky fajn a všechno má svoje pro a proti.

Děti rychle rostou a rychle se mění to, co je ještě baví a co už je nuda. Jak vybíráte zábavu napříč věkovými kategoriemi svých dětí – jak třeba vybíráte dovolenou?
Ono to asi úplně nejde uspokojit všechny stejně, protože u našich dětí jsou věkové rozdíly opravdu velké – devět, šestnáct, dvacet dva a dvacet čtyři let. Když ale chceme trávit čas společně jako celá rodina, jistota je moře. Takhle jsme vyrazili letos na jaře, i s dospělými dětmi, pronajali jsme si domek na pobřeží. To baví všechny, i když tam už si samozřejmě každý dělá to své. Nenutím je, aby všichni společně hráli nějakou hru, manžel třeba jede se Štěpánem, kterému bude šestnáct, surfovat a my s Larou se zabavíme něčím jiným. A opačně – Štěpána nenutíme, aby chodil do dětského divadýlka nebo na hřiště... Společné moře prostě zatím funguje.

Mnoho povyku pro nic, Divadlo Bez zábradlí, Shakespearova komedie o lásce a milostných útrapách přenesená do Anglie v období 2. světové války.

Ještě zpátky ke škole – ten minulý školní rok byl jedna velká zkouška jak pro děti, tak pro jejich rodiče. Jak jste to zvládli?
Asi jako všichni. Nebylo na tom ale nic pozitivního. Často se mě ptají, co nám covid vzal a dal, já ale zkrátka nevidím nic, co by nám měl dát dobrého, protože všechno, co jsme předtím měli, najednou nebylo. Když se budeme bavit o dětech, skončily kroužky, každodenní pohyb. Největší problém ale byla sociální izolace – to opravdu špatně nesly, hlavně devítiletá Lara, chyběli jí kamarádi, kolektiv. Takže bych byla ráda, kdyby se taková situace už neopakovala. Určitě na to nevzpomínám nijak hezky, ale zvládli jsme to, co jsme mohli dělat, jako všichni…

Co bylo nejtěžší?
Já technicky neumím nic, jsem v tomhle ohledu úplné kopyto, takže pro mě byla výuka on-line katastrofa! Děti si musely poradit samy. Mluvíme tedy o Laře, protože Štěpán už je samostatná jednotka. Naštěstí u nás ve škole věděla paní učitelka, že nejsem úplně zdatná, takže když něco nebylo jasné, zvedla jsem telefon a zavolala, to u mě pořád funguje nejlíp. Bylo to období obecně náročnější, než když děti chodí normálně do školy, to se nedá vůbec srovnávat.

Před několika dny jste dotočili poslední díly Slunečné – jak se vám bude s tímhle úspěšným seriálem loučit?Nemusím tajit, že mi bude smutno, protože přece jen jsou to dva roky, to je poměrně dlouhá doba. Na druhou stranu si říkám, že každý konec je nový začátek, a třeba přijde zase něco nového, takže to beru pozitivně. Je to vždycky emotivní, když končí takový fajn seriál. A já jsem si Slunečnou opravdu užívala, bavilo mě hrát Rózu. Nebylo to přitom nějak extrémně náročné, třeba textově nebo i časově – mohla jsem se mezi natáčením postarat o rodinu, něco zařídit...Slunečná sice končí, tedy myslím natáčení, ale vy máte i další aktivity. Mně se opravdu nemůže stát, že bych seděla doma! K herectví mám spoustu dalších věcí a aktivit, naopak si říkám, že bych se mohla zastavit a věnovat se věcem, o kterých přemýšlím už dlouho.

Co máte v plánu?
Různě, nechci být konkrétní. Jsem ale rozená budovatelka. Já jsem se narodila tak, že pořád buduju a podnikám – už teď mě svrbí prsty. Každá doba je nějaká, bylo to hezké, ale zase abych byla ve Slunečné deset let, to by, přiznám se, asi taky nebylo fajn.

Máte ale i divadelní role – třeba v Divadle Bez zábradlí, kde po prázdninách opět najíždíte do představení Mnoho povyku pro nic. Jak se těšíte zpátky na jeviště?
Hrajeme to představení po více než roce, takže jsem trochu nervózní, jestli to vůbec půjde, bude to asi hodně zajímavé. Ale máme naplánovanou zkoušku, tak snad to zvládneme. Tohle představení mám moc ráda i proto, že je pokaždé jiné a vždycky si s kolegy užijeme velkou zábavu. Můj herecký partner Roman Zach je moc vtipný muž a pokaždé mě něčím překvapí. Ostatně přijďte se podívat, uvidíte to na vlastní oči. První představení je naplánované na 30. září.

Foto: archiv Blesku, Divadlo Bez zábradlí, TV Prima a soukromý archiv Lucie Benešové
<- Vrátit se na začátekDalší článek ->